Tvorba smluv

Smlouvy jsou naprosto zásadní pro jakékoliv podnikání. Pojďme se tedy podívat na základní principy jejich tvorby.

Základním právním předpisem pro tvorbu a obsah smluv je zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (zkratka OZ), který poskytuje stranám značnou autonomii. Dá se říci, že obsahuje úpravu pro veškeré smlouvy s výjimkou smluv pracovněprávních (tj. pracovní smlouvy a dohody o provedení práce a činnosti). Stejná pravidla platí jak pro běžné občany, tak i pro podnikatele.

Jednou ze stěžejních zásad celého soukromého práva je autonomie vůle. Ta vyjadřuje možnost osob utvářet vztahy podle své vůle. Nejčastěji se uplatňuje právě při uzavírání smluv. Podle této zásady si smluvní strany mohou sjednat práva a povinnosti odchylně od zákona, pokud to zákon nezakazuje. V této souvislosti uveďme, že OZ se skládá z 2 typů norem – kogentních, které je nutné dodržet za všech okolností, a dispozitivních, které se uplatní pouze tehdy, pokud se strany nedohodnou jinak. Úprava smluv je v podstatě celá dispozitivní, strany si mohou ujednat, co chtějí, pokud to neodporuje zákonu nebo dobrým mravům nebo poctivému obchodnímu styku.

Typy smluv

 Smlouvou mezi sebou strany zřizují závazek a chtějí se řídit obsahem smlouvy.

OZ zná celou řadu tzv. typových smluv, což jsou smlouvy, u kterých jsou definovány požadavky na jejich obsah (např. kupní či darovací smlouva, nájemní smlouva, smlouva o obchodním zastoupení atd.). Nalezneme je v § 2055 - 2883 OZ, tvoří značnou část tohoto předpisu. Hodláte-li uzavírat smlouvu, vždy se nejprve podívejte, zda o ní OZ výslovně nehovoří a nestanoví požadavky na její obsah.  Vždy se však řiďte obsahem závazku (tj. tím, co má která strana plnit) a ne názvem smlouvy. Například taková smlouva o půjčce může obsahem být totiž zápůjčkou, výpůjčkou i úvěrem. Pokud i tak smlouvu nenalezneme, neznamená to, že ji nelze uzavřít. OZ totiž umožní uzavřít jakoukoliv smlouvu, která není v rozporu s právními předpisy (tj. smlouva na něco zakázaného), dobrými mravy.

Základní struktura smluv

  • Kupní smlouva
    – smluvní strany, předmět koupě, cena, vůle prodávajícího něco prodat a vůle kupujícího danou věc koupit
  • Smlouva o dílo
    – smluvní strany, vymezení díla, které se zhotovitel zavazuje pro objednatele zhotovit, cena
  • Nájemní smlouva
    – smluvní strany, předmět nájmu, výše nájemného

Je také možné kombinovat více smluvních typů, opět je však nutné dodržet nezbytné náležitosti všech z nich.

Ostatní náležitosti jsou nepodstatné, není třeba je ujednat, aby smlouva byla řádně uzavřena. Jedná se např. o smluvní pokuty, podmínkyplatby, termíny předání věci apod.

Rozhodně to však neznamená, že byste toho do smlouvy měli psát pouze podstatné náležitosti a nic více. Naopak, čím podrobnější smlouva bude, tím líp budete jako smluvní strana chráněni. Vzhledem k tomuto všem doporučuji zahrnout do smlouvy také způsob a podmínky platby, termín plnění (např. předání věci), možnosti ukončení smlouvy, sankce a přílohy (jsou-li nutné nebo vhodné).

V každé smlouvě musí být uvedeno kdo ji uzavírá, s kým a jaký závazek je jejím obsahem (co má která strana vykonat). Navíc existují tzv. podstatné náležitosti smlouvy, což jsou prvky, které musí být dohodnuty, aby smlouva vůbec vznikla. Právě tyto charakterizují určitý smluvní typ. Pro představu jsou to např.:

Uzavírání smluv

Uzavření smlouvy zpravidla probíhá tak, že jedna strana učiní nabídku, druhá strana se s ní seznámí a buď ji přijme nebo odmítne. Mlčení nebo nečinnost samy o sobě přijetím nejsou! Smlouva je uzavřena k okamžiku, jakmile si strany ujednají její obsah. A to i ústně. Pokud je potřeba, aby smlouva byla písemná, musí to OZ výslovně stanovit.

Při uzavírání typové smlouvy vždy dodržte jejich podstatné rysy, od těchto náležitostí se nelze odchýlit. Ovšem pozor, co se ostatního obsahu týče, OZ je spíše doporučující a můžete si zvolit i jiný způsob úpravy. Jak moc se můžete odchýlit je těžké takto obecně odpovědět.

Ústně uzavřenou smlouvu je možné písemně si potvrdit. Pokud je alespoň 1 ze stran podnikatelem a druhá strana potvrdí obsah písemného potvrzení smlouvy, platí, že smlouva je uzavřena v rozsahu uvedeném v potvrzení (i kdyby ústně byla sjednána jinak).

Pokud se strany dohodnou na určité formě uzavření smlouvy (písemné) anebo alespoň 1 ze stran chce uzavření smlouvy v písemné formě, nebudou ústní formou vázáni. Písemná smlouva musí být podepsána, aby mohla být platná. Pro upřesnění ještě upozorním, že za písemnou formu se považuje i forma elektronická.

Písemnou formu musí mít smlouva vždy, když se týká práv k nemovité věci (typickým příkladem jsou převod či zřízení věcného práva). Tyto smlouvy musí mít podpisy všech osob na téže listině. Změnit takovou smlouvu je možné opět pouze písemně.

Obchodní podmínky

 
Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky navrhovatele, které navrhovatel připojí k nabídce anebo které jsou stranám známy (typické je zaškrtávací tlačítko při objednávce na e-shopu, že jste se s nimi seznámili). Pokud dojde k rozporu ustanovení smlouvy a obchodních podmínek, přednost má smlouva.

U smlouvy mezi podnikateli stačí, že odkáží na obchodní podmínky odborných nebo zájmových organizací, nemusí být ke smlouvě přiloženy. Uplatňují se i tzv. obchodní zvyklosti (to, co je v daném oboru obvyklé).

Ustanovení obchodních podmínek, které druhá strana nemohla rozumně očekávat, je neúčinné, nepřijala-li je tato strana osobně. To, co se dá a nedá rozumně očekávat se posuzuje jak z obsahu, tak i vyjádření daného ustanovení.

Výhodou obchodních podmínek je, že podnikatel je může v přiměřeném rozsahu změnit. V takovém případě musí mít druhá strana možnost od smlouvy odstoupit.

Smlouvy uzavírané adhezním způsobem

Jakožto podnikatel můžete uzavírat velké množství smluv a nebude ve vašich silách připravovat ji každému klientovi zvlášť. Kvůli tomu existují tzv. formulářové smlouvy neboli smlouvy uzavírané adhezním způsobem.

Formulářová smlouva je taková, jejíž základní podmínky jsou určeny jednou smluvní stranou (podnikatelem) a druhá strana nemá možnost jejich obsah ovlivnit. Druhá smluvní strana nemá jinou možnost než „ber nebo nech být“. Pokud taková smlouva odkazuje na jiný text (např. obchodní podmínky), tato doložka je platná pouze tehdy, byla-li s ní druhá strana seznámena anebo prokazatelně musela její význam znát.

Pokud smlouva uzavřená adhezním způsobem obsahuje doložku, která je pro slabší stranu (tj. toho, kdo nemá šanci obsah smlouvy ovlivnit) zvláště nevýhodná, aniž ječ pro to rozumný důvod, je tato doložka neplatná.

Tuto právní úpravu nelze obejít ujednáním si něčeho jiného, neboť OZ cílí na ochranu slabší smluvní strany.

Neplatnost smluv

Základní pravidlo OZ je, že na smlouvy je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné. Pokud se důvod neplatnosti týká jen části smlouvy, kterou lze oddělit, v ostatním rozsahu smlouva zůstane platnou. Nejčastěji se tato neplatnost části smlouvy týká nepřiměřených smluvních pokut apod. Hlavními důvody neplatnosti jsou následující:

  • Rozpor s dobrými mravy
  • Rozpor se zákonem
  • Plnění nemožného
  • Jedná osoba, která k tomuto není způsobilá (tzv. nesvéprávná osoba)
  • Nedodržení formy, kterou vyžaduje zákon
  • Omyl jedné ze stran, který se týká podstatných okolností

Jestliže je důvodem neplatnosti ochrana jedné ze stran, může tuto neplatnost namítnout pouze ona. Pokud to neudělá, smlouva je platná.

OZ zná také tzv. relativní neúčinnost, které se uplatňuje ve vztahu věřitel – dlužník a uplatní se na situace, kdy dlužník jedná s cílem zkrátit věřitele na jeho právech. Jednání dlužníka však bude neúčinné pouze tehdy, podá-li věřitel vůči tomuto žalobu k soudu.

Smlouva se spotřebitelem

Spotřebitelským smlouvám je vyhrazená celá samostatná část. Zatím jen upozorňuji, že pro ně platí přísnější pravidla než pro smlouvy uzavírané mezi podnikateli anebo mezi podnikatelem a nepodnikající právnickou osobou, například spolkem. Navíc ještě před uzavřením smlouvy musíte spotřebiteli poskytnout spoustu informací. Část z nich pak musíte dát i do smlouvy.